TERAPIE

Zvažujete dlouhodobou psychoterapeutickou podporu? V této sekci se dozvíte principy mé práce v kontextu psychoanalyticky orientované terapie.

Představte si, že jste kastelán hradu. Hrad je váš domov a nikdo ho nezná lépe, než vy. Jednoho dne se před branami hradu objeví návštěvník – velký nadšenec do hradů, který o nich přečetl spousty knih a mnoho hradů už sám prozkoumal. Ve vašem hradu však nikdy nebyl a rád by ho poznal. Nabídnete mu, že ho po hradě provedete.

Při prohlídce ukazujete návštěvníkovi vše, co o hradu víte. Historii hradu i jeho současný stav, místnosti a chodby, kde se dříve bydlelo a už nebydlí, vaše oblíbené obrazy a umělecká díla. Návštěvník vás následuje a pozorně poslouchá to, co mu o hradu vyprávíte. Občas se na něco zeptá, a protože je na hradu nový a vidí hrad poprvé, může si všímat věcí, které vy už vlivem let berete jako samozřejmost nebo přehlížíte. A protože návštěvník se o hrady zajímá, může si všímat věcí, které přehlížíte nejenom vy, ale i ostatní návštěvníci. Možná ho zaujme starožitná truhla, kterou používáte jako botník, možná bude chtít prozkoumat málo používanou chodbu nebo se bude podivovat nad originálním lustrem, ke kterému už jste zapomněl zvedat hlavu. V průběhu prohlídky zjišťujete, že se na hrad začínáte dívat jiným pohledem – všímáte si nových věcí, objevujete krásu nevyužívaných místností, to, co bylo dřív pro vás obyčejné a všední se vám teď může jevit jako zajímavé a užitečné.

A tak podobně probíhá i terapie. Vy jste pán vlastního hradu a terapeut je návštěvník, který se chce o vašem hradu dozvědět více. Výsledek takového setkání může být, že lépe poznáte sami sebe, že se na sebe začnete dívat jiným způsobem a budete si všímat vlastních schopností, vlastností a možností, které jste předtím přehlíželi nebo nevyužívali.

CO NE/OČEKÁVAT?

Ostatní nezměníme. Nemáme mnoho možností změnit osoby ve vašem okolí (natož skupiny lidí, organizace nebo systém). Můžeme však zkoušet změnit to, jakým způsobem reagujete a do jaké míry bude chování ostatních ovlivňovat váš život.

Nebudu vám dávat rady. Nebudu vám říkat, co máte dělat, protože to téměř nikdy nefunguje. Dáváním rad bych oslaboval vaši schopnost se rozhodnout a omezoval vaši samostatnost. Věřím tomu, že v sobě máte všechny nezbytné schopnosti k tomu, abyste vyřešil/a vaše potíže a mým úkolem je pomoci vám tyto schopnosti objevit a začít je používat.

Nebudu vás hodnotit. Mým úkolem není rozhodnout co z toho, co děláte, je dobře nebo špatně. Místo toho bych byl rád, abychom si všímali toho, k čemu to, jak se chováte nebo co cítíte, slouží a co to ve vašem životě způsobuje. Každé chování, každý náš pocit nebo myšlenka (i ty nejdivnější a nejnepříjemnější) mohou mít důležitou funkci a smysl. V terapii se budeme snažit tento smysl najít a zvědomovat jej. Je pak jen na vás, abyste se rozhodl/a o tom, které elementy vašeho chování si chcete ponechat a které chcete změnit.

Možná budu občas mlčet. Je to kvůli tomu, že chci dát prostor tomu, aby se vám mohly rozběhnout myšlenky. Můžu mlčet i na začátku sezení – z toho důvodu, že to nechci být já, kdo určuje tok sezení. Chci, abyste směr terapie a témat, kterým se budeme věnovat, určoval/a vy. Pokud by vám někdy moje mlčení bylo nepříjemné, mluvte prosím o tom.

Můžeme si všímat i toho, co se děje během sezení. To, co prožíváte přímo během našich společných sezení může být důležitý zdroj informací o vás a o vašem fungování. Na rozdíl od běžného života máme v terapii možnost se zastavit a podívat se na to, „co se právě děje“ a pochopit lépe to, jak přemýšlíte a jak fungujete. Stejně tak můžeme využívat toho, co se děje mezi námi dvěma – v těchto dějích se může odrážet spousta myšlenek, pocitů a přesvědčení, která tvarují váš život a vaše vztahy i mimo terapii.

Terapie může být náročná. Během terapie se můžeme dotýkat nepříjemných a bolestivých vzpomínek, pocitů nebo myšlenek. Můžeme se bavit o tom, čím nevědomky přispíváte k udržování vašich potíží včetně možných prožitků a myšlenek, kterým jste se dosud možná vyhýbal. Ze všech těchto důvodů může být terapie namáhavá a je zapotřebí odvahy, trpělivosti a odhodlání k tomu, abyste tyto náročné momenty vydržel/a a zároveň jich využil/a k vlastnímu růstu.

Můžete vůči mně zažívat silné pocity. Bývá běžné, že klienti vůči terapeutovi někdy v průběhu terapie zažívají silné negativní nebo pozitivní pocity (vztek, obdiv…). Tyto pocity přirozeně přichází s tím, že terapeuta pouštíte na citlivá nebo zranitelná místa sebe sama. Je pro mě důležité slyšet od vás, co vůči mně cítíte, abychom tomu mohli lépe porozumět a použít tyto pocity pro vlastní terapii.

Někdy je potřeba vyzkoušet více terapeutů. Terapeuti nepracují jako lékaři – nepoužívají léky nebo léčebné postupy, které účinkují stejně pro všechny lidi se stejnou nemocí. Terapeuti používají sami sebe, a proto je velmi důležité najít si psychoterapeuta, který vám osobnostně i přístupem „sedne“. Během prvních sezení je třeba zvážit, jestli je vám s terapeutem dobře, jestli se mu dokážete otevřít a jestli vám setkávání něco dávají. Pokud budete vnímat, že vám něco chybí, budu rád za zpětnou vazbu a můžeme probrat, jestli vám to mohu dát, anebo by bylo vhodné vás odkázat k některému z mých kolegů.

JAK VYUŽÍT TERAPII CO NEJLÉPE?

Říkejte cokoliv vás napadne. Cokoliv, co se ve vás děje mě zajímá. Mluvte o tom, i když třeba nevíte jak. Ptejte se. Nemusí to dávat smysl, nemusí to být to, co chci slyšet, nemusí to být chytré. Důležité je, že je to vaše. K tomu, jaký to má význam a jak to můžeme použít, se dopracujeme postupně.

Mluvte i o tom nepříjemném. Pokud to jde, nevynechávejte z toho, co se mnou sdílíte, to nepříjemné. Chci slyšet i o tom, proč se možná nechcete změnit, co se vám v terapii nelíbí a co vás štve.

Posilujte vlastní odpovědnost. V terapii můžeme pracovat na tom, co vy sami můžete dělat jinak a jak vy sami můžete ovlivnit váš život. Buďte otevřený/á podívat se na to, v čem vy sami můžete přispívat vašim potížím a co můžete změnit vy.

Zkoušejte experimentovat. V terapii je prostor k tomu zkoušet něco nového. Máte možnost na chvíli bez rizika odložit chování, na které jste zvyklí a které je pro vás bezpečné a experimentovat s novými reakcemi. Jestli jste zvyklý/á hodně přemýšlet, můžete zkusit být víc ve vašem těle, jestli jste běžně nesmělý/á, v terapii si můžete nacvičovat průbojnost.

ČASTÉ OTÁZKY V TERAPII

Mám jistotu, že mi pomůžete? Nemáte jistotu, ale máte naději. Na rozdíl od lékaře vám nemohu dát pilulku, která by pracovala za vás. Ani nemám kouzelný proutek. Ale když budeme spolupracovat a dodržovat pravidla, máme velkou naději. Naším nástrojem je rozhovor, slovo, symbol, s tím máme dobré zkušenosti.

Jak můžete pořád ty ostatní lidi poslouchat – budete pak ještě slyšet mě? Mohu se věnovat jen takovému počtu lidí, který mi ještě dovolí si udržet vnímavost. Jinak by mi hrozilo „vyhoření“. Musím si hlídat svůj pracovní nástroj – vlastní psychiku. A také si musím hlídat zdravý životní styl a vnitřní poctivost.

Inspirováno texty H. Klímové „Kterak přežít terapii“ a L. Lefnerové „Terapie“.